......vernisáž Petra Krátkého

Foto: Michal Bořke

.........Petr Krátký v LUXFERU

Vernisáž výstavy   RETROSPEKTIVA  18.11. v 19 hodin

Petr Krátký je studentem ateliéru Intermediální konfrontace Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Patří k nastupující generaci umělců, kteří si osvojili principy a estetiku konceptuálního umění natolik, že si z těchto postupů dokáží tropit posměch, aniž by se nutně vyvazovali ze zodpovědnosti související s tvorbou uměleckého díla. Krátký se od prvopočátku potýkal s problematikou malby, aniž by využil malířské prostředky konvenčním způsobem a vytvořil tak obraz, jak ho známe z galerií. Z malířských pláten, slepých rámů, podkladových barev a klínků, tedy potřeb, které jsou nezbytné k vytvoření konvenčního obrazu, ještě před samotnou malbou vytváří „obrazy obrazů“, které se často stávají spíše objekty a občas je lze jen těžko najít. V současnosti se věnuje čím dál tím více videu. Tak jako se předtím stal obraz jeho tématem i vyjadřovacím prostředkem, tak se mu samotné umění a jeho archivace v muzeích a jeho funkce ve společnosti stala prostředím, v němž provádí drobné intervence a které natáčí na videokameru.

Všechno, co Krátký dělá, má jeden výrazný rys a tím je jednoduchá přesmyčka a vtip. Můžeme se proto těšit na jemnou, inteligentní výstavu která s největší pravděpodobností nebude postrádat humor.

Autor anotace: Luděk Rathouský

.......DENÍK.CZ o Milanovi Salákovi

Silikon pod sklem Milana Saláka vytváří v Luxferu neobvyklé krajiny


Česká Skalice – Současné výtvarné umění, a to i to české, nenabízí nutně už jen klasické obrazy či sochy vytvořené tradičními postupy, ale divák si musí začít zvykat i na neobvyklé výtvarné metody. Mezi takové umělce, kteří sice vyznávají jako hlavní prostředek malbu, patří Milan Salák (38). Ten často od plátna utíká ke konceptuálnímu umění a instalaci, aby se zase rád vrátil k obrazu. Do soboty 5. listopadu mohli návštěvníci českoskalické Galerie Luxfer zavítat na jeho výstava nazvanou Silikon pod sklem, která je konceptem částečně a spíše odkazuje k umělcovým tradičním kořenům.

Na stěnách galerie visela skla, která svírala černou silikonovou hmotu přímo na zdi galerie. Hmota je vytvarovaná do jakési nepravidelné čáry - úzké imaginární krajiny, kterou lze vidět v realitě. Salákova metoda je jednoduchá, ale účinná. O své práci hovoří se zaujetím, a jak říká jeho kolega a kurátor galerie Luděk Rathouský „je proslulý jako neúnavný diskutér a rétor, který je vždy připraven komukoli velmi živě přiblížit a nastínit problematiku současného umění.“

Silikonem se Salák nezabývá dlouho a své práce vystavoval asi na pěti výstavách. „Ta technologie, která je tady obnažená, je vlastně čára udělaná silikonem na skle a připlácnutá na zeď. Je ale hodně závislá na galerijním prostoru, protože ne všichni si přejí, abych na zeď galerie nalepil silikon. I když jde u jednotlivých obrazů o stejné gesto, tak okolnosti, jako třesoucí se ruka, stav silikonu v tubě nebo povrch zdi vytvoří vždycky unikátní věc,“ vysvětlil Salák.

Tento umělec nechtěl v Luxferu vytvořit nějaký prvoplánový koncept, kterého je v současné době v jiných galeriích nadbytek. Spíše se snažil, aby úspornými prostředky vytvořil jednoduchý a srozumitelný obraz, který vzniká dílem náhodně. „Díky sklu jde o metaforu čistoty, průhlednosti, neskrytí. Chci říct, že je silikon pod sklem a byl bych rád, kdybyste mi to věřili,“ dodal Salák.

Tento umělec, který žije a pracuje v Praze, studoval Výtvarnou školu Václava Hollara, Akademii výtvarných umění a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž od roku 2003 učí. „Salák se výrazně podílel na formování současného uměleckého jazyka,“ uvedl k jeho osobě kurátor Rathouský.

Text a foto: Hynek Šnajdar

......vernisáž Milana Saláka

Foto: Michal Bořke                                                  

........LUXFER připravuje

Milan Salák (1973) je pedagogem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Je to nejen umělec, který se etabloval v poměrně mladém věku na počátku 90. let, ale také organizátor a kurátor významných výstavních projektů (Sport- Gallery, Zelená, Zdroje nového stylu, 99 cz).O nichž se dá říci, že byly takzvaně zásadní a do jisté míry i určující. Přestože jeho hlavním výrazovým prostředkem zůstává malba, je jeho doménou konceptuální přístup k uměleckému dílu a tudíž volně přechází od plátna k instalaci, objektu a zpět k obrazu, přičemž jeho hlavním cílem je přemýšlení o podstatě vizuality jako nosiči informace jiné než spektakulární. Ve svém díle často zachází s intimními obsesemi, na jejichž základě vytváří osobní mýty. Ty jsou pak často patrny i v obecněji pojatých cyklech. Milan Salák je proslulý jako neúnavný diskutér a rétor, který je vždy připraven komukoli velmi živě přiblížit a nastínit problematiku současného umění, aniž by posluchač byl vystaven mnohdy nesrozumitelné terminologii, se kterou se běžně může setkat v odborných kruzích.

Autor anotace
Luděk Rathouský

....federico díaz v Luxferu

Federico Díaz je mnohostranným umělcem, který již od poloviny 90. let důsledně reflektuje vztah frenetického vývoje počítačových technologií, nových médií a univerzální lidské zkušenosti mýtického typu. Díazovy práce intuitivně řeší konfliktní povahu tohoto vztahu, snaží se ukotvit komplexitu chaotické postindustriální existence člověka v jeho přirozenosti, na jeho primárních, tj. emocionálních a sociálních základech. Díazova orientace na vztah mezi vědou a uměním, intenzivní zájem o problémy ekologie a urbanismu, experimentování v oblasti designu a architektury, technická preciznost a nákladnost prací – charakteristiky na české umělecké scéně zcela neběžné, staví jeho práce do kontextu mezinárodního elektronického umění, které bezprostředně komunikuje s globálním divákem. Řada Díazových projektů byla prezentována v Paříži, Londýně, Miláně, Madridu, Düseldorfu, Tokyu či v Linci.Akustickým objektem Nostalgia (1992) Díaz společně s tvůrčím týmem E-Area iniciuje řadu vizuálních instalací. Elementární, biomorfní, embryonální tvar připomínající mušli ale nefunguje pouze jako skulpturální, prostorově autonomní objekt, ale jako interaktivní pole............ Počítačová animace Generatrix (1999-2000) reflektuje ambivalenci našeho vztahu k reálnému světu a simulovanému kyberprostoru, kterou Díaz přirovnává k „situaci obojživelníka“: „Obojživelník, nacházející se ve vodě, se přitom necítí být oddělen od souše, nevyhodnocuje “správnost” či „nesprávnost“ své pozice, jak to činíme my. ...............Jde samozřejmě o hlubší problém a pokud se jím chceme vážně zabývat, je to na několik set stran textu tištěné knihy nebo spíše nelineárního hypertextu, jenž je právě jednou ze zmíněných dynamických map, o nichž tu chceme mluvit. Při prohlížení jeho textů, vizualizací a zvuků se toto vnitřní prostředí neustále mění. Tzn. vrátíte-li se v průběhu času o několik “stránek” zpět, budou odlišné, protože mezitím reagovaly na tok (přísun) nových informací. Lze to připodobnit k živému organizmu, k principu sebeorganizace ekosystémů, růstu termitiště, lidského města, obecně k vlastnostem živé hmoty, v níž se řád rodí z neuspořádanosti.“Využitím metody hypersonic, kterou využívají architekti a designéři, Federico Díaz konstruuje umělý prostor, který na realitě neparazituje, spíše je interaktivně “formován v reálném čase proudícími informacemi“.................... Projekce Sakura (2005), kterou prezentoval Federico Díaz společně se skupinou E-area na přehlídce Ars Electronica (2006), vyvolává v divákovi silně emocionální prožitek. Záměr, aby projekce vypadala jako propaganda IT společnosti a jejího nového, odlidštěného způsobu a scénáře života, má sdělit vnitřní „pocitu konzumní prázdnoty lidstva“, zvětšující se působením IT, varuje před „hromaděním produktů vytvářejících iluzi, klamem, umělým horizontem a izolací našich smyslů a vnímání.“„Mezilidská komunikace je jedním ze základních principů našeho přežití, tak jako potřeba tepla, světla či energie ve formě potravy a tekutin. Přenos informací se stále více odhmotňuje, přestává být závislý na jednotlivých lidech, na ústním sdělení, na fyzickém kontaktu, vše je v přímém přenosu pomocí globální optiky. Díazův „cyberhumanismus“ těžící z technologického potenciálu nových médií a vyspělých počítačových programů, vychází vstříc bytostně zakódované emocionalitě člověka a jeho potřebě komunikace, přitom jeho práce vůči přetechnizované společnosti nezaujímají vždy jednoznačně kriticky odmítavý postoj. Díazova práce spíš přehodnocuje pozici člověka v jeho univerzálních konstantách ve světě na pozadí vědeckého poznání a globálních změn.
zdroj: artlist.cz

....napsali o Radimu Langerovi

...........................DENÍK.CZ

Malba je pro Radima Langera, který se představí v Luxferu, trvalou výzvou

Česká Skalice – Pro čerstvého diplomovaného umělce Radima Langera (25) je tradiční médiummalby velikou a trvalou výzvou. „Neustále se pouští do polemiky s důvodností malby a funkcí obrazu v dnešní postmoderně. Nachází objekty zájmu nejen ve figurálních motivech, ale i fragmentech strojírenských výrobků, v plakátových vyjadřovacích prostředcích,“ řekl kurátor Luděk Rathouský k nové výstavě, která bude zahájena vernisáží v pátek 3. června v 19 hodin v Galerii Luxfer.

Podle něj je pro Langera důležitý motiv pokrytí. „V poslední době se zabývá strukturou střešníchkrytin a svetrových motivů, které na plátně vytváří dojem, že něco ukrývají. Není to však jen zakrývánívýznamu, ale i pokrytí veškerého materiálu – včetně zbytků. Langer na odřezky pláten už delší dobumaluje sérii opic, většinou šimpanzů,“ uvedl Rathouský.

Při výstavě v pražské galerii G207 Langer v prostoru shromáždil desítky obrazů, kde z nich skládáním, vrstvením a opíráním vytvořil originální labyrint, kterým místnost změnil téměř k nepoznání. „Návštěvník procházel koridory mezi obrazy, zahýbal do uliček mezi ohýbající se rámy, vyhýbal se dílům pohozeným na podlaze či jen tak opřených o stěnu, zkoumal, jestli mu strop z pláten spadne na hlavu nebo ne, a hlavně jak to vlastně všechno drží pohromadě a kam až ta hora obrazů vede. Teprve až ve druhém plánu člověk vnímal to, co na obrazech bylo,“ popsala nevšední výstavu kunsthistorička Kateřina Štroblová.

Na podobnou výstavu se mohou těšit i návštěvníci Luxferu, kteří jsou už zvyklí na současné české umění. Struktury střech, geometrické kompozice, vzory svetrů či malé opičky. Langerova tvorba může působit chaoticky, ale má svůj řád, který s trochou otevřenosti může divák rozklíčovat. Snad se mu to na výstavě v Galerii Luxfer, která potrvá do 7. srpna, povede.
Text: HYNEK ŠNAJDAR

......ATELIER 16-17/2011

......vernisáž Radima Langera v Luxferu

Foto: Michal Bořke

......Radim Langer v LUXFERU

Galerie Luxfer uvádí výstavu Radima Langera
3.6.-7.8.2011
Vernisáž proběhne 3.6.2011 od 19 hodin
Radim Langer, čerstvý dilplomovaný umělec, je pozoruhodná intelektuálně vyzrálá osobnost s
všestranným rozhledem. Člověk s výbavou několika světových jazyků, pro kterého však tradiční médium
malby přece jen zůstává velikou a trvalou výzvou. Neustále se pouští do polemiky s důvodností malby a
funkcí obrazu v dnešní postmoderně- postkonceptuální době. Nachází objekty zájmu jak ve figurálních
motivech, fragmentech strojírenských výrobků nebo plakátových vyjadřovacích prostředků, tak v detailech
povrchů pletených svetrů, plochách pokrytých střešními krytinami a dalších objektech které jsou
utvářeny jako fraktály. Důležitý je pro něj motiv pokrytí – v poslední době se zabývá strukturou střešních
krytin a svetrových motivů, které na plátně vytváří dojem, že něco ukrývají. Není to však jen zakrývání
významu, ale i pokrytí veškerého materiálu – včetně zbytků. Langer na odřezky pláten už delší dobu
maluje sérii opic, většinou šimpanzů.
Současný světový trend intelektualizace umění, takovým malířům jakým je právě Radim Langer
dopřává velkou pozornost a dá se tak očekávat že tuto pozornost využije.
Autor anotace Luděk Rathouský

...Vltava ČR3 o Václavu Girsovi

http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/vaclav-girsa-v-galerii-luxfer-ceska-skalice--887727

...........Vernisáž výstavy Václava Girsy

Foto: Michal Bořke

Galerie Luxfer uvádí: Václav Girsa

Václav Girsa (1969) je umělec, který se rozhodl věnovat se výhradně výtvarnému umění ve zralém věku dvaatřiceti let. Je paradoxně řazen do současné mladé generace (spolu s Evou Koťátkovou, Evženem Šimerou, Václavem Magidem a dalšími), ale s kontextuální a životní zkušeností generace střední, což se odráží i v jeho díle. Lehká nezatížená punkově expresivní malba nepostrádá sice mladistvou svěžest a drzost, ale témata a náměty jsou jakoby odjinud. Často rurální náměty spojené s chalupařením, lesním prostředím, postindustriální periferií, lidovou mytologií nebo undergroundovými koncerty jsou mírně vzdáleny často formálním a sociálním námětům mladé generace. Girsa se nebojí používat odpadové materiály s dnes již velmi dekadentní estetikou, jakou přinesl v devadesátých letech František Skála, nebojí se upadlých kýčových námětů kočiček, plyšových mazlíčků a květin, nebojí se infantilní prvoplánovosti, kusu blinkru pověšeného na obraze coby náhrdelník tučňáka. Nebojí se to vše zkombinovat, abychom se ve výsledku ocitli v jeho zcela autonomním a neotřelém světě. Co tedy můžeme tedy očekávat? Hutnou obrazově bohatou a šťavnatou instalaci překypující barvami, nečekanými obsahy a osobitou poetikou. Luděk Rathouský

....Pavel Doskočil poznámka z ATELIERU

....napsali o výstavě Pavla Doskočila

DENÍK.CZ
Pavel Doskočil se představuje v Galerii Luxfer

Česká Skalice – Galerie nemusí být umístěná pouze v uzavřeném prostoru nějakého objektu. K tomuto, možná efektivnějšímu účelu, lze využít například výkladní skříně.
Doskočil v Hradci Králové spravuje galerii Podchod, kde ve výkladních skříních vystavují různí autoři. Ještě nedávno je zdobily bílé rybí hlavy.


Autor: Hynek Šnajdar

Výtvarník Pavel Doskočil (42), jehož výstava nazvaná Čistě bude zahájena vernisáží v pátek 11. únorav 19 hodin v Galerii Luxfer v souvislosti s projektem spolupráce s regionálními výtvarníky, o tom ví své.V Hradci Králové, kde působí, nedaleko pěší zóny vymyslel galerii Podchod, jíž spravuje. V několika výkladech, kolem nichž denně projdou stovky lidí, jsou pořádány velmi zajímavé výstavy. Ještě donedávna tam byly k vidění například bílé rybí hlavy, nyní už je nahradila nová expozice. Zpět ale k Doskočilově českoskalické expozici, která potrvá do 3. dubna.Kromě obhospodařování galerie Podchod, se Doskočil věnuje své volné práci, která se formálně pohybuje na pomezí skulptury a obrazu. „Socha, objekt a instalace jsou přitom hlavním vyjadřovacím prostředkem. Obrazová složka je často pouze v roli námětu. Obecné předměty tradičních námětů stylizuje do strohých, zhušťovaných a očištěných znaků na hranici designu,“ přibližuje autorovu tvorbu Luděk Rathouský, kurátor Galerie Luxfer. Podle něj se Doskočilova tvorba vyznačuje jemnou hravostí a ironií, s jakou se chápe například zobrazení krajiny nebo života na venkově.„Je to odzbrojující, bez sentimentu a nadbytečných ozdob. Pro galerii Luxfer připravuje nový projekt s názvem Čistě a dá se očekávat, že půjde o další výjimečnou výstavu v tomto prostoru,“ uvedl kurátor.Galerie Luxfer chce i v budoucnu dávat prostor regionálním výtvarníkům. To potvrdil i malíř a majitel galerijního prostoru Roman Rejhold. „Chceme spolupracovat s regionálními výtvarníky, kteří se aktivně ve své tvorbě věnují současnému umění. Luxfer do svého ročního plánu bude nově pravidelně zařazovat jeden regionální projekt s cílem aktivně komunikovat a podporovat tvorbu regionu,“ dodal. (Hynek Šnajdar)

........vernisáž Pavla Doskočila