....Deník.cz o výstavě Marioly Przyjemské

Mariola Przyjemska v České Skalici nabízí Osobní příběh ze země přehrad

Česká Skalice Příznivcům současného umění nabízí v těchto dnech Galerie Luxfer jedinečnou výstavu dalšího zahraničního umělce. Po americkém umělci Conradu Armstrongovi zde do 2. prosince vystavuje polská malířka, fotografka a autorka instalací Mariola Przyjemska (1963).

Návrat do dětství
Ta se tentokrát odklonila od svého velkého tématu, kterým se v nedávné minulosti staly symbolické významy textilních štítků či nášivek na oblečení, a vrátila se k malbě. V expozici, která by se dala nazvat Osobní příběh ze země přehrad, její kroky směřují zpět do dětství, kdy se její rodiče geodeti v sedmdesátých letech podíleli na stavbách vodních děl na Labi.
„Vodní stavby jsou ústředním momentem výstavy v Luxferu. Mariola vytvořila osobní fotografický archiv vycházející z práce svých rodičů,“ potvrdil kurátor výstavy Luděk Rathouský. Čelní stěnu galerie autorka zaplnila zejména historickými, někdy poměrně bizarními snímky ze staveb vodních děl. Na nich jsou zachyceni nejen rodiče při práci, ale také ona a její sestra v prostředí, kde vyrůstaly přehrady.
Z fotografií a technických výkresů pak Przyjemska vytvořila obrazy, které svou formou, hladkostí i barevností připomínají pop artová díla. Těmi zaplnila zbývající stěny galerie.

Kontrasty
„Všechny fotky nejsou jenom z historie, ale i z loňska. Byla jsem se na ty stavby podívat. Jsou všechny v provozu a fungují do dnešní doby. Doma jsem vždycky viděla fotografie i technické kresby a chtěla jsem s nimi něco udělat. Dala jsem proto snímky a obrazy do kontrastu toho tehdejšího pracovního pohledu rodičů s tím mým současným. Tento výstavní koncept představuji poprvé a v Luxferu má světovou premiéru,“ říká Mariola Przyjemska.
Rodiče fotografie tehdy používali jako pracovní dokumentaci. Po působení v Československu bylo další pracovní angažmá otce Marioly v Iráku. Také toto období by chtěla autorka umělecky zpracovat. „Existují fotografie i technické výkresy. Bohužel ne však stavby, které zničili Američané. Chci tu etapu rovněž zpracovat,“ uvedla v této souvislosti Mariola Przyjemska.
Ta patří ke generaci konceptuálních umělců, kteří se začali na polské umělecké scéně objevovat v osmdesátých letech. Mariola vystudovala Akademii výtvarných umění ve Varšavě, kde také žije a tvoří. Její „zážitek“ z roku 1968, kdy společně s matkou a sestrou přijely do okupovaného Československa za otcem, který zde pracoval, ji utkvěl hluboko v paměti a vynořil se o více než deset let později.

Do stávky!
„Jako studentka výtvarné akademie ve Varšavě byla jedním z iniciátorů protestu proti režimu. „Tehdy vyvěsila na dveře školy plakát vyzývající ke stávce. Říká se, že právě akademie byla jednou z prvních vysokých škol v Polsku, která se přidala k hnutí Solidarita,“ doplnil životopis Przyjemské kurátor českoskalické výstavy Luděk Rathouský.

Text:Hynek Šnajdar 

...vernisáž marioly przyjemské v Luxferu

.....mariola przyjemska v LUXFERU

Následující výstava v Galerii Luxfer představí pro Conradu Armstrongovi dalšího zahraničního umělce, polskou malířku, fotografku a autorku instalací Mariolu Przyjemskou (*1963). Po studiích na varšavské akademii se v jejích plátnech objevovaly mytologické, anekdotické či náboženské náměty. Na počátku 90. let se zařadila k proudu tvůrců, kteří začali ve svém díle reflektovat a komentovat konzumní styl života nové společnosti. Symbolické motivy, převzaté z různých kultur či lidových motivů, však z jejích prací nevymizely, autorka jich využívala k vytváření abstraktních či geometrických kompozic. Přibližně od poloviny 90. let se začala věnovat barevné fotografii. Jejím velkým tématem se staly textilní štítky či nášivky na oblečení, v nichž Przyjemska opět akcentovala jejich symbolické významy. Skrytý kontext předmětů denní spotřeby se v autorčiných fotografiích prolíná prakticky do současnosti, ať už se jedná o podložky pod hrnce či etikety z láhví alkoholu. V poslední době se Mariola Przyjemska opět vrací k malbě. Bude tedy překvapením, jakým médiem se autorka bude na výstavě v Luxferu prezentovat.


Kateřina Štroblová

.....deník.cz o výstavě jiřího franty

S kapkami a skvrnami Jiřímu Frantovi pomohl i moped
Česká Skalice - Před více než měsícem se společně s dalšími umělci zúčastnil originálního plenéru Tužka ve veřejném prostoru v České Skalici. Na Husově náměstí upevnil na podložku větší papír, k zadní části auta tužku a řidič, který z kabiny nemohl věc sledovat, couval a tužka zatím vytvářela na papíru obrazce.
Nyní se Jiří Franta (1978), malíř, pedagog, několikanásobný finalista prestižní ceny Jindřicha Chalupeckého a člen společensky razantní skupiny Rafani, do města vrátil. Do 30. září má samostatnou výstavu v Galerii Luxfer, kterou nazval Inkoustové zrcadlo.
Kresba změť
Jiří Franta, který se už od studia na Akademii výtvarných umění lišil od svých vrstevníků nutkavou potřebou kreslit, v galerii vystavil kresbu změť rozmanitých stolů, židlí, prken a dalších předmětů, která připomíná Babylonskou věž. Od ní se odvíjely další artefakty. Důležitá a ústřední je za oponou skrytá a decentně modrým světlem nasvícená inkoustová kresba. Tu autor zarámoval a nechal ji při vernisáži schnout. „Je to iniciační kresba celé výstavy,“ řekl umělec s tím, že opona má zdůrazňovat intimní část prostoru.
Náhoda a chyba
Prvek náhody je na této výstavě všudypřítomný. „Kapka, skvrna, náhoda a chyba pro mě hrají podstatnou roli. Tím, že mám nad něčím kontrolu a najednou se ztratí, mě vzrušuje v tom, že mám naučené stereotypy v kresbě. Když je přes nějakou performanci nabourám, tak docílím něčeho jiného, nečekaného,“ uvedl v této souvislosti Jiří Franta. Jeho slova potvrzuje artefakt, který by za normálních okolností měl být instalován klasicky bez „nehody“. „Jde o sokl s objektem a talířem naplněným barvou. Tím, že jsem sokl s talířem převrátil, barva vytvořila na zdi něco, co jsem nemohl ovlivnit,“ vysvětluje malíř svůj záměr.
Pozornost diváků vzbuzuje moped v rohu galerie. Ten stojí zadním kolem na kovové podložce v kaluži modré barvy. V okamžiku, kdy ho Jiří Franta nastartoval, prudce se otáčející zadní kolo naneslo na zeď náhodnou skrumáž kapek. „Je to záznam akce, kdy prostřednictvím motocyklu vznikne nějaká malba,“ poznamenal tvůrce, který rovněž uprostřed místnosti zavěsil provázek, z něhož odkapává barva a tvoří na podlaze kresbu.
Na jedné ze stěn zase vertikálně umístil zarámované, středem provrtané kresby. Na stropě vytvořil barevnou kapku, která otvory skrz všechny kresby prolétla na podlahu. „Je to na divákovi, zda si toho všimne,“ dodal výtvarník.
Náchodské stopy
Jiří Franta nepředstavil své umění v náchodském okrese poprvé: už před lety zde zanechal výraznou stopu. V průběhu výstavy v Galerii Slávie v Náchodě v souvislosti s kurátorským projektem zaměřeným na veřejný prostor a nazvaným Ctihodná periferie přes šablony ozdobil jeden z nových městských podchodů lidovými motivy z původních náchodských krojů. To mělo za následek rozruch na tamní radnici se soudní dohrou: umělec musel zaplatit pokutu a kresby byly nakonec odstraněny.                                                                    Hynek Šnajdar

....vernisáž Jirky Franty v LUXFERU

Foto: LUXFER

.....jiří franta v LUXFERU

.... plenér FaVU VUT Brno - tužka ve veřejném prostoru

DENÍK.CZ

Tužka ve veřejném prostoru jako hračka pro velké děti

Česká Skalice - Galerie Luxfer, která je zaměřená na současné české umění, přišla nedávno s nápadem připravit pro umělce letní plenér v ulicích města.

U zrodu nevšední výtvarné akce, která byla zakončena na Husově náměstí happeningem, stáli kurátor galerie, malíř a vedoucí ateliéru Malba II na Fakultě výtvarného umění v Brně Luděk Rathouský a jeho kolega Jiří Franta, malíř, pedagog a finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého.

„Zvolili jsme téma Tužka ve veřejném prostoru, které vymyslel Jiří Franta. Kresba je totiž podle mě naprosto přirozenou, nedílnou součástí tvorby a líbil se mi nápad uvést ji do veřejného prostoru," řekl o této akci Luděk Rathouský.

Střelbou k obrázku

Tento výtvarník do happeningu přispěl kresbami pomocí střelby ze vzduchové pušky. „Celé to spočívá v tom, že do vzduchovky láduji tuhu a na desku připevním papíry. Vyzývám veřejnost, aby si vystřílela svoji kresbu. Tu potom signuji jejich jménem. Je to interaktivní a každý si odnáší své umělecké dílo," vysvětlil jeden ze spoluautorů českoskalického happeningu Luděk Rathouský.

Couvá a maluje

Jiří Franta použil ke své akci nejen tužku, ale také nákladní automobil. „Co to je za blbost?" ptali se náhodní kolemjdoucí, kteří autorovo počínání nemohli pochopit. Bylo to však jednoduché. Jiří Franta upevnil na podložku větší papír, k zadní části auta tužku a řidič, který z kabiny nemohl věc sledovat, couval a tužka zatím vytvářela na papíru obrazce.

„Jde o záznam toho, že se děje něco neadekvátního. Použil jsem k tomu nákladní auto. Výsledek je podřadný a nezajímá mě. Pro mě je důležitý neadekvátní proces ve veřejném prostoru," tvrdí Jiří Franta.

Podobnou akci už několikrát uspořádal s výtvarníkem Davidem Böhmem. „Přišli jsme třeba na stavbu a na jeřáb jsme připevnili tužku. Jeřáb pak udělal na bílé plátno tečku. Tužku jsme upevnili také na radlici bagru, který pak kreslil," dodal. Na happeningu se podíleli také studenti výtvarných škol.

Dva z nich upevnili tužku na zpětné zrcátko auta, stokrát objeli náměstí a tužkou při míjení papíru na stojanu tvořili linky. Roman Rejhold, výtvarník a majitel Galerie Luxfer, zase tužkami obkreslil náměstí o ploše 250 krát 150 metrů.

„Napadlo mě obkreslit půdorys náměstí jedna ku jedné a zkusit zjistit jeho skutečnou velikost. Stačily mi k tomu tři tužky," uvedl.

Alžběta Bačíková, studentka v ateliéru Luďka Rathouského v Brně, se nechala na několik hodin zdarma zaměstnat jako servírka v restauraci U Konvalinků. Tužku ve veřejném prostoru pojala tak, že roznášela piva a dělala tužkou čárky na papírové účty. „To byl můj vklad do happeningu," potvrdila. Další studentka Tamara Vlčková zaznamenávala do zápisníku celý jeho průběh. „Plenér považujeme za poznávací. Má potenciál a za rok bychom chtěli pokračovat. Chceme pozvat více studentů," slibuje na závěr Luděk Rathouský. 

Text: Hynek Šnajdar

Foto: Galerie LUXFER

.... plenér FaVU VUT Brno - tužka ve veřejném prostoru

Foto: Galerie LUXFER