.........Petr Krátký v LUXFERU

Vernisáž výstavy   RETROSPEKTIVA  18.11. v 19 hodin

Petr Krátký je studentem ateliéru Intermediální konfrontace Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Patří k nastupující generaci umělců, kteří si osvojili principy a estetiku konceptuálního umění natolik, že si z těchto postupů dokáží tropit posměch, aniž by se nutně vyvazovali ze zodpovědnosti související s tvorbou uměleckého díla. Krátký se od prvopočátku potýkal s problematikou malby, aniž by využil malířské prostředky konvenčním způsobem a vytvořil tak obraz, jak ho známe z galerií. Z malířských pláten, slepých rámů, podkladových barev a klínků, tedy potřeb, které jsou nezbytné k vytvoření konvenčního obrazu, ještě před samotnou malbou vytváří „obrazy obrazů“, které se často stávají spíše objekty a občas je lze jen těžko najít. V současnosti se věnuje čím dál tím více videu. Tak jako se předtím stal obraz jeho tématem i vyjadřovacím prostředkem, tak se mu samotné umění a jeho archivace v muzeích a jeho funkce ve společnosti stala prostředím, v němž provádí drobné intervence a které natáčí na videokameru.

Všechno, co Krátký dělá, má jeden výrazný rys a tím je jednoduchá přesmyčka a vtip. Můžeme se proto těšit na jemnou, inteligentní výstavu která s největší pravděpodobností nebude postrádat humor.

Autor anotace: Luděk Rathouský

.......DENÍK.CZ o Milanovi Salákovi

Silikon pod sklem Milana Saláka vytváří v Luxferu neobvyklé krajiny


Česká Skalice – Současné výtvarné umění, a to i to české, nenabízí nutně už jen klasické obrazy či sochy vytvořené tradičními postupy, ale divák si musí začít zvykat i na neobvyklé výtvarné metody. Mezi takové umělce, kteří sice vyznávají jako hlavní prostředek malbu, patří Milan Salák (38). Ten často od plátna utíká ke konceptuálnímu umění a instalaci, aby se zase rád vrátil k obrazu. Do soboty 5. listopadu mohli návštěvníci českoskalické Galerie Luxfer zavítat na jeho výstava nazvanou Silikon pod sklem, která je konceptem částečně a spíše odkazuje k umělcovým tradičním kořenům.

Na stěnách galerie visela skla, která svírala černou silikonovou hmotu přímo na zdi galerie. Hmota je vytvarovaná do jakési nepravidelné čáry - úzké imaginární krajiny, kterou lze vidět v realitě. Salákova metoda je jednoduchá, ale účinná. O své práci hovoří se zaujetím, a jak říká jeho kolega a kurátor galerie Luděk Rathouský „je proslulý jako neúnavný diskutér a rétor, který je vždy připraven komukoli velmi živě přiblížit a nastínit problematiku současného umění.“

Silikonem se Salák nezabývá dlouho a své práce vystavoval asi na pěti výstavách. „Ta technologie, která je tady obnažená, je vlastně čára udělaná silikonem na skle a připlácnutá na zeď. Je ale hodně závislá na galerijním prostoru, protože ne všichni si přejí, abych na zeď galerie nalepil silikon. I když jde u jednotlivých obrazů o stejné gesto, tak okolnosti, jako třesoucí se ruka, stav silikonu v tubě nebo povrch zdi vytvoří vždycky unikátní věc,“ vysvětlil Salák.

Tento umělec nechtěl v Luxferu vytvořit nějaký prvoplánový koncept, kterého je v současné době v jiných galeriích nadbytek. Spíše se snažil, aby úspornými prostředky vytvořil jednoduchý a srozumitelný obraz, který vzniká dílem náhodně. „Díky sklu jde o metaforu čistoty, průhlednosti, neskrytí. Chci říct, že je silikon pod sklem a byl bych rád, kdybyste mi to věřili,“ dodal Salák.

Tento umělec, který žije a pracuje v Praze, studoval Výtvarnou školu Václava Hollara, Akademii výtvarných umění a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž od roku 2003 učí. „Salák se výrazně podílel na formování současného uměleckého jazyka,“ uvedl k jeho osobě kurátor Rathouský.

Text a foto: Hynek Šnajdar