2012 Atelier č.1/12
29 ledna, 2012
19 ledna, 2012
....Vladimír Pešek v LUXFERU
Vladimír Pešek,
27.1. - 25.3.2012
(vernisáž výstavy 27.1. od 19 hodin)
Před rokem si kolektiv galerie Luxfer stanovil, že vždy první výstava v roce bude vyhrazena pro autora spjatého či pocházejícího z východočeského regionu. V minulém roce jsme představili Pavla Doskočila narozeného v Hradci Králové a žijícího nedaleko Kopidlna; a tento rok se představí shodou okolností opět rodák z Hradce Králové avšak žijící v Praze, Vladimír Pešek.
Vladimír Pešek (1979) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (atelier Milana Knížáka). V roce 2005 založil uměleckou skupinu Kontextual a v současné době je doktorandem na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze. Stejně jako skupina Kontextual i Vladimír Pešek se v osobní tvorbě neustále v duchu post duchampovské tradice snaží podrobovat zkoušce obecné konvence umění a obyčejného života. Na vysvětlenou v roce 2006 například odlil kopii české pětikoruny z dvaceti čtyř karátového zlata či v roce 2011 vytvořil objekt s názvem, Bez paměti, dětskou postýlku dekorovanou opakujícím se symbolem svastiky. Tyto jemné posuny hodnot běžných předmětu a symboliky jsou v současném umění docela běžné, čehož si je Vladimír Pešek vědom a tak je hlavní snahou autora prozkoumat tento způsob chápaní světa a znovu podrobit tento umělecký názor konfrontaci v novém kontextu současného umění. Z toho všeho vyplývá, že se v Galerii Luxfer staneme pravděpodobně svědky živého záznamu uměleckého bádání a pakliže tomu tak nebude, každopádně se budeme mít možnost potkat s nesmírně kultivovaným a vzdělaným umělcem.
Autor anotace: Luděk Rathouský
01 ledna, 2012
Program galerie LUXFER 2012
Vladimír Pešek (Hradec Králové)
Vladimír Pešek je absoloventem Akademie výtvarných umění v Praze (atelier Milana Knížáka) zakladatel skupiny Kontextual, založena v roce 2005 a v současné době doktorant na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze. Stejně jako skupina Kontextuál tak i Vladimír Pešek v osobní tvorbě neustále v duchu post duchampovské tradice destabilizace hodnot snaží podrobovat zkoušce obecné konvece umění a obyčejného života. Na vysvětlenou v roce 2006 například odlil kopii české pětikoruny z dvacetičtyř karátového zlata
Conrad Armstrong (Kanada)
Conrad Armstrong, kanadský umělec střídavě působící v Evropě a Americe, je čerstvým absolventem ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida. Ve své tvorbě pracuje s konceptem, zabývá se hermetismem obrazových zpráv. V roce 2010 se stal jedním z finalistů Ceny kritiky za mladou malbu.
Jiří David
Jiří David je jedním z nejvýznamnějších českých umělců současnosti. Patřil k vůdčím postavám české kultury druhé poloviny osmdesátých let, byl členem skupiny Tvrdohlaví. Jako jednomu z mála českých autorů se mu podařilo prosadit i na mezinárodní scéně (je zastoupen např. ve sbírkách Art Institute Chicago či budapešťského Ludwig Musea). Jiří David je znám i široké veřejnosti, zejména jako autor kontroverzních projektů trnové koruny nad Rudolfinem či srdce nad Pražským hradem. Neméně významná je jeho pedagogická činnost – momentálně působí jako vedoucí ateliéru Intermédií na pražské VŠUP.
Mariola Przyjemska (Varšava, Polsko)
Polská umělkyně Mariola Przyjemska, momentálně žijící a tvořící v Praze, je absolventka ateliéru malby na Akademii krásných umění ve Varšavě (1988). Zabývá se malbou a fotografií. Ve svých dílech se zamýšlí nad společným vnímáním a přijímáním kultury; za pomoci fotografií komentuje konzumní svět.
Michal Kohút
Michal Kohút je nadějným studentem VŠUP v Praze (Supermédia F. Díaze), o čemž svědčí i fakt, že dvakrát obdržel Cenu za nejlepší studentskou práci v rámci volné katedry (2009 a 2011). Umístil se také ve finále několika veřejných sochařských soutěží. Kohút vytváří hravě důmyslné instalace, v nichž využívá možností zvuku a světla. Zároveň se zabývá uměleckým designem.
Vladimír Pešek je absoloventem Akademie výtvarných umění v Praze (atelier Milana Knížáka) zakladatel skupiny Kontextual, založena v roce 2005 a v současné době doktorant na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze. Stejně jako skupina Kontextuál tak i Vladimír Pešek v osobní tvorbě neustále v duchu post duchampovské tradice destabilizace hodnot snaží podrobovat zkoušce obecné konvece umění a obyčejného života. Na vysvětlenou v roce 2006 například odlil kopii české pětikoruny z dvacetičtyř karátového zlata
Conrad Armstrong (Kanada)
Conrad Armstrong, kanadský umělec střídavě působící v Evropě a Americe, je čerstvým absolventem ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida. Ve své tvorbě pracuje s konceptem, zabývá se hermetismem obrazových zpráv. V roce 2010 se stal jedním z finalistů Ceny kritiky za mladou malbu.
Jiří David
Jiří David je jedním z nejvýznamnějších českých umělců současnosti. Patřil k vůdčím postavám české kultury druhé poloviny osmdesátých let, byl členem skupiny Tvrdohlaví. Jako jednomu z mála českých autorů se mu podařilo prosadit i na mezinárodní scéně (je zastoupen např. ve sbírkách Art Institute Chicago či budapešťského Ludwig Musea). Jiří David je znám i široké veřejnosti, zejména jako autor kontroverzních projektů trnové koruny nad Rudolfinem či srdce nad Pražským hradem. Neméně významná je jeho pedagogická činnost – momentálně působí jako vedoucí ateliéru Intermédií na pražské VŠUP.
Mariola Przyjemska (Varšava, Polsko)
Polská umělkyně Mariola Przyjemska, momentálně žijící a tvořící v Praze, je absolventka ateliéru malby na Akademii krásných umění ve Varšavě (1988). Zabývá se malbou a fotografií. Ve svých dílech se zamýšlí nad společným vnímáním a přijímáním kultury; za pomoci fotografií komentuje konzumní svět.
Michal Kohút
Michal Kohút je nadějným studentem VŠUP v Praze (Supermédia F. Díaze), o čemž svědčí i fakt, že dvakrát obdržel Cenu za nejlepší studentskou práci v rámci volné katedry (2009 a 2011). Umístil se také ve finále několika veřejných sochařských soutěží. Kohút vytváří hravě důmyslné instalace, v nichž využívá možností zvuku a světla. Zároveň se zabývá uměleckým designem.
David Možný
David Možný studoval výtvarné umění kolem roku 2000 se věnuje výhradně videoartu a elektronickým médiím.
Jeho tvorba se vyznačuje citem pro formální zpracování a užití digitálních médií. Účastnil se mnoha mezinárodních festivalů videoumění. Na festivalu Beat film v Hamburku v roce 2005 získal hlavní cenu poroty. Jeho videoklip Virtual Soul Waste byl zařazen britskou produkční a uměleckou skupinou OneThatZero do kolekce světových děl digitálních filmů za rok 2005. Poslední autorovy projekty rozvíjejí téma architektury a urbanismu a je strukturovaným kritickým dokumentem současnosti. Pomocí simulované 3D reality jsou jeho videa temnou, až vizionářsky zpodobněnou výpovědí o naší civilizaci.
Filip Cenek
Studia:
Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, Ateliér video Keiko Sei
Na FaVU působí od roku 2008 jako odborný asistent v Ateliéru intermédia Václava Stratila.
Za práce v oblasti vizuálních médií obdržel v roce 2004 Vývojový grant Tranzit.Je spoluorganizátorem brněnského festivalu New New! a jedním z kurátorů sekce Theatre Optique studentského Fresh Film Festu. V roce 2006 spoluzaložil elektronickou A/V skupinu Midi Lidi, ve které se do léta 2010 společně s Janem Šrámkem a Magdalenou Hrubou podílel na její vizuální podobě (VJ projekce, obaly desek, klipy). Je zastoupen ve Sbírce Národní galerie v Praze, Sbírce Marek a v několika zahraničních filmotékách. Spoluinicioval vznik kolektivu Fiume, volně sdružující studenty a absolventy FaVU, pod jehož značkou připravili desítku kurátorských pásem videí a výstav, živých hudebně-obrazových performancí pro české a slovenské festivaly, i několik DVD-Video disků a publikací (např. Balika).
07 prosince, 2011
09 listopadu, 2011
.........Petr Krátký v LUXFERU
Vernisáž výstavy RETROSPEKTIVA 18.11. v 19 hodin
Petr Krátký je studentem ateliéru Intermediální konfrontace Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Patří k nastupující generaci umělců, kteří si osvojili principy a estetiku konceptuálního umění natolik, že si z těchto postupů dokáží tropit posměch, aniž by se nutně vyvazovali ze zodpovědnosti související s tvorbou uměleckého díla. Krátký se od prvopočátku potýkal s problematikou malby, aniž by využil malířské prostředky konvenčním způsobem a vytvořil tak obraz, jak ho známe z galerií. Z malířských pláten, slepých rámů, podkladových barev a klínků, tedy potřeb, které jsou nezbytné k vytvoření konvenčního obrazu, ještě před samotnou malbou vytváří „obrazy obrazů“, které se často stávají spíše objekty a občas je lze jen těžko najít. V současnosti se věnuje čím dál tím více videu. Tak jako se předtím stal obraz jeho tématem i vyjadřovacím prostředkem, tak se mu samotné umění a jeho archivace v muzeích a jeho funkce ve společnosti stala prostředím, v němž provádí drobné intervence a které natáčí na videokameru.
Všechno, co Krátký dělá, má jeden výrazný rys a tím je jednoduchá přesmyčka a vtip. Můžeme se proto těšit na jemnou, inteligentní výstavu která s největší pravděpodobností nebude postrádat humor.
Autor anotace: Luděk Rathouský
.......DENÍK.CZ o Milanovi Salákovi
Silikon pod sklem Milana Saláka vytváří v Luxferu neobvyklé krajiny
Česká Skalice – Současné výtvarné umění, a to i to české, nenabízí nutně už jen klasické obrazy či sochy vytvořené tradičními postupy, ale divák si musí začít zvykat i na neobvyklé výtvarné metody. Mezi takové umělce, kteří sice vyznávají jako hlavní prostředek malbu, patří Milan Salák (38). Ten často od plátna utíká ke konceptuálnímu umění a instalaci, aby se zase rád vrátil k obrazu. Do soboty 5. listopadu mohli návštěvníci českoskalické Galerie Luxfer zavítat na jeho výstava nazvanou Silikon pod sklem, která je konceptem částečně a spíše odkazuje k umělcovým tradičním kořenům.
Na stěnách galerie visela skla, která svírala černou silikonovou hmotu přímo na zdi galerie. Hmota je vytvarovaná do jakési nepravidelné čáry - úzké imaginární krajiny, kterou lze vidět v realitě. Salákova metoda je jednoduchá, ale účinná. O své práci hovoří se zaujetím, a jak říká jeho kolega a kurátor galerie Luděk Rathouský „je proslulý jako neúnavný diskutér a rétor, který je vždy připraven komukoli velmi živě přiblížit a nastínit problematiku současného umění.“
Silikonem se Salák nezabývá dlouho a své práce vystavoval asi na pěti výstavách. „Ta technologie, která je tady obnažená, je vlastně čára udělaná silikonem na skle a připlácnutá na zeď. Je ale hodně závislá na galerijním prostoru, protože ne všichni si přejí, abych na zeď galerie nalepil silikon. I když jde u jednotlivých obrazů o stejné gesto, tak okolnosti, jako třesoucí se ruka, stav silikonu v tubě nebo povrch zdi vytvoří vždycky unikátní věc,“ vysvětlil Salák.
Tento umělec nechtěl v Luxferu vytvořit nějaký prvoplánový koncept, kterého je v současné době v jiných galeriích nadbytek. Spíše se snažil, aby úspornými prostředky vytvořil jednoduchý a srozumitelný obraz, který vzniká dílem náhodně. „Díky sklu jde o metaforu čistoty, průhlednosti, neskrytí. Chci říct, že je silikon pod sklem a byl bych rád, kdybyste mi to věřili,“ dodal Salák.
Tento umělec, který žije a pracuje v Praze, studoval Výtvarnou školu Václava Hollara, Akademii výtvarných umění a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž od roku 2003 učí. „Salák se výrazně podílel na formování současného uměleckého jazyka,“ uvedl k jeho osobě kurátor Rathouský.
Text a foto: Hynek Šnajdar
Česká Skalice – Současné výtvarné umění, a to i to české, nenabízí nutně už jen klasické obrazy či sochy vytvořené tradičními postupy, ale divák si musí začít zvykat i na neobvyklé výtvarné metody. Mezi takové umělce, kteří sice vyznávají jako hlavní prostředek malbu, patří Milan Salák (38). Ten často od plátna utíká ke konceptuálnímu umění a instalaci, aby se zase rád vrátil k obrazu. Do soboty 5. listopadu mohli návštěvníci českoskalické Galerie Luxfer zavítat na jeho výstava nazvanou Silikon pod sklem, která je konceptem částečně a spíše odkazuje k umělcovým tradičním kořenům.
Na stěnách galerie visela skla, která svírala černou silikonovou hmotu přímo na zdi galerie. Hmota je vytvarovaná do jakési nepravidelné čáry - úzké imaginární krajiny, kterou lze vidět v realitě. Salákova metoda je jednoduchá, ale účinná. O své práci hovoří se zaujetím, a jak říká jeho kolega a kurátor galerie Luděk Rathouský „je proslulý jako neúnavný diskutér a rétor, který je vždy připraven komukoli velmi živě přiblížit a nastínit problematiku současného umění.“
Silikonem se Salák nezabývá dlouho a své práce vystavoval asi na pěti výstavách. „Ta technologie, která je tady obnažená, je vlastně čára udělaná silikonem na skle a připlácnutá na zeď. Je ale hodně závislá na galerijním prostoru, protože ne všichni si přejí, abych na zeď galerie nalepil silikon. I když jde u jednotlivých obrazů o stejné gesto, tak okolnosti, jako třesoucí se ruka, stav silikonu v tubě nebo povrch zdi vytvoří vždycky unikátní věc,“ vysvětlil Salák.
Tento umělec nechtěl v Luxferu vytvořit nějaký prvoplánový koncept, kterého je v současné době v jiných galeriích nadbytek. Spíše se snažil, aby úspornými prostředky vytvořil jednoduchý a srozumitelný obraz, který vzniká dílem náhodně. „Díky sklu jde o metaforu čistoty, průhlednosti, neskrytí. Chci říct, že je silikon pod sklem a byl bych rád, kdybyste mi to věřili,“ dodal Salák.
Tento umělec, který žije a pracuje v Praze, studoval Výtvarnou školu Václava Hollara, Akademii výtvarných umění a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž od roku 2003 učí. „Salák se výrazně podílel na formování současného uměleckého jazyka,“ uvedl k jeho osobě kurátor Rathouský.
Text a foto: Hynek Šnajdar
10 října, 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
