29 ledna, 2011
11 ledna, 2011
Projekt regionálních výtvarníků v LUXFERU
Galerie LUXFER představuje
11.2.-3.4.2011
Pavel Doskočil
Čistě
Pavel Doskočil (1968) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Karla Nepraše a prof. Milana Knížáka. Po studiích odešel do Hradce Králové, kde se od roku 1996 stal odborným asistentem pro výuku kresby a modelování na Katedře výtvarné výchovy univerzity Hradce Králové. V současné době žije v obci Vršce u Kopidlna. Jediná možnost, jak u nás může mladý umělec přežít na venkově svojí uměleckou smrt, je pracovat jako kurátor v oblastní galerii nebo jako kurátor, instalační pracovník a uklizeč nějakého nízkorozpočtového prostoru. Jedině tak si může zachovat zdravý úsudek a nepropadat skepsi. Pavel Doskočil provádí na vysoké úrovni aktivní kurátorskou činnost v galerii Podchod v Hradci Králové. Mimo tuto činnost se dál věnuje své volné práci, která se formálně pohybuje na pomezí skulptury a obrazu. Socha, objekt a instalace jsou přitom hlavním vyjadřovacím prostředkem a obrazová složka je často pouze v roli námětu. Obecné předměty tradičních námětů stylizuje do strohých, komprimovaných a očištěných znaků na hranici designu. Tlustá tyčovina je pro něho tahem štětce nebo tlustého fixu. Jemná hravost a ironie, s jakou se chápe zobrazení krajiny nebo života na venkově je odzbrojující, bez sentimentu a nadbytečných ozdob. Pro galerii Luxfer připravuje Pavel Doskočil nový projekt s názvem Čistě a dá se očekávat že půjde o další výjimečnou výstavu v Galerii Luxfer.
Luděk Rathouský
11.2.-3.4.2011
Pavel Doskočil
Čistě
Pavel Doskočil (1968) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Karla Nepraše a prof. Milana Knížáka. Po studiích odešel do Hradce Králové, kde se od roku 1996 stal odborným asistentem pro výuku kresby a modelování na Katedře výtvarné výchovy univerzity Hradce Králové. V současné době žije v obci Vršce u Kopidlna. Jediná možnost, jak u nás může mladý umělec přežít na venkově svojí uměleckou smrt, je pracovat jako kurátor v oblastní galerii nebo jako kurátor, instalační pracovník a uklizeč nějakého nízkorozpočtového prostoru. Jedině tak si může zachovat zdravý úsudek a nepropadat skepsi. Pavel Doskočil provádí na vysoké úrovni aktivní kurátorskou činnost v galerii Podchod v Hradci Králové. Mimo tuto činnost se dál věnuje své volné práci, která se formálně pohybuje na pomezí skulptury a obrazu. Socha, objekt a instalace jsou přitom hlavním vyjadřovacím prostředkem a obrazová složka je často pouze v roli námětu. Obecné předměty tradičních námětů stylizuje do strohých, komprimovaných a očištěných znaků na hranici designu. Tlustá tyčovina je pro něho tahem štětce nebo tlustého fixu. Jemná hravost a ironie, s jakou se chápe zobrazení krajiny nebo života na venkově je odzbrojující, bez sentimentu a nadbytečných ozdob. Pro galerii Luxfer připravuje Pavel Doskočil nový projekt s názvem Čistě a dá se očekávat že půjde o další výjimečnou výstavu v Galerii Luxfer.
Luděk Rathouský
07 ledna, 2011
Matěj Smetana
Matěj Smetana (1980) vystudoval FaVU v Brně v ateliérech Malířství 3 Petra Kvíčaly a Intermédia. Vytváří zejména instalace, komiksy a videa. Jeho konceptuální přístup, kritický k uměleckým institucím, se projevil ve fotografiích škrábanců na dílech minimalistických klasiků Donalda Judda, Sola LeWitta a Johna McCrackena. Téma chyb a významových posunů se pak objevuje v jeho díle i nadále. Často se také zabývá vztahem mezi záměrně stanoveným omezením a náhodou, například prostřednictvím trojrozměrných těles, jejichž prostorová seskupení vycházejí ze symbolických tvarů. Cyklus dřevěných objektů Vlajky (2002) tak rozvíjí podobu čtyř státních vlajek, zpracovaných pomocí průniku geometrických těles. Objekt Českoid (2003) zase rotuje plochu České republiky; na ní navazující Hradčanoid (2006), protáhlý válcovitý útvar z pletiva, je vytvořený podle rotující siluety Pražského hradu. Do oblasti pohyblivého obrazu zabrousil videem Je to jenom film, kdy překreslil tři upoutávky na klasické horory na fólii a doplnil je původním zvukem. Téma náhody je zvýrazněné v instalaci Remix, v níž si autor pohrává s myšlenkou existence zvláštního inteligentního vědomí v mediálních sděleních. Jejich dešifrování probíhá pomocí výběru a označování sledu slov či písmen z kopií z knih, fotografiích filmových titulků či z nápisu na sekačce, tvořící dohromady "existenciální" poselství.
Autor anotaceLenka Dolanová
Zdroj: ARTLIST
29 prosince, 2010
BIOLUXFER uvede videa Matěje Smetany
BIOLUXFER ve vile ČERYCH Česká Skalice
Matěj Smetana (1980) vystudoval FaVU v Brně v ateliérech Malířství 3 Petra Kvíčaly a Intermedia Václava Stratila. Umění Matěje Smetany má některé příznaky, které provázejí vědecké objevy. Je to vytrvalost, radost z přesnosti, uplatňování známých vzorců za okolností, za nichž jejich působení dosud nikdo neprověřil, a touha podívat se na něco, co ještě nikdo neviděl.
BIOLUXFER uvede především soubor čtyř Smetanových videí ze série Návody. Návod 1: Krystal, Návod 2: Trilobit, Návod 3: Vesmír a Návod 4: Západ slunce. Aspekt radosti z rukodělné řemeslné kutilské činnosti je konfrontován s obsahovou trapností potenciálních výrobků. Tento trapný moment však nepostrádá prostor pro divákovu imaginaci a interpretaci. Na formátu jednoduché animace srozumitelných pracovních postupů se odvíjí jakoby historie země nebo touha po dálavách vesmíru. Hodina a půl nostalgické podívané bude doplněna překvapením.
..........media o výstavě Václava Magida
DENÍK.CZ
Autor se profiluje jako umělec se silným teoretickým zázemím a kurátor, který své výstavy pojímá spíše jako umělecké projekty než jako typ neurčitých přehlídkových výstav.„Jeho tvorba, zcela původně vycházející z tradičních malířských technik, získala záhy konceptuální charakter. Jedním z důležitých témat se pro něj v období mezi lety 2005 až 2007 talo zkoumání hranice mezi životem a uměleckým dílem, tedy vztah estetického prožitku k lidské existenci. Od 1. dubna 2005 do 1. dubna 2006 si systematicky zaznamenával každou činnost, kterou vykonal, aby tato zvláštní forma deníku mohla být následně použita pro výstavu Apríl,“ uvedla k Magidovým uměleckým metodám lektorka Markéta Kubačáková.Nejasný přechod mezi životem a uměním sledoval autor i na kurátorských výstavách Věcné stavy v Karlin studios (2006) nebo Účel v galerii AVU (2006). „V následujících dvou kurátorských výstavách staví Magid do popředí svůj kritický přístup ke galerijnímu provozu a ke kulturní umělecké politice. Kritika určitých společenských skupin nebo kulturních fenoménů se v jeho díle objevuje často jako výrazový prostředek, nicméně obsah sdělení vychází z osobních zkušeností přeformulovaných do uměleckého projevu,“ vysvětluje Kubačáková.Během let 2008 až 2010 se Magidova tvorba stále více konfrontuje s literárními a teoretickými odkazy evropské kultury. Text je pro něj materiálním médiem stejně jako kterékoliv jiné, ale zároveň celé dílo vzniká až spojením divákovy fyzické existence v prostoru a v souběžném proniknutí do obsahu textu.Přechod textu od literatury k výtvarnému dílu je možné ještě lépe vysledovat například v jeho pracích Pošlosť (2007), Social Parazite (2009), Situace (2009) nebo Rekonvalescence (2009).Výstava Václava Magida v Galerii Luxfer potrvá do 2. února 2011.
Autor: Hynek Šnajdar
ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA
http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/veci-ktere-spadly-pod-stul--835360
Autor: Mirek Ponomarev
Autor se profiluje jako umělec se silným teoretickým zázemím a kurátor, který své výstavy pojímá spíše jako umělecké projekty než jako typ neurčitých přehlídkových výstav.„Jeho tvorba, zcela původně vycházející z tradičních malířských technik, získala záhy konceptuální charakter. Jedním z důležitých témat se pro něj v období mezi lety 2005 až 2007 talo zkoumání hranice mezi životem a uměleckým dílem, tedy vztah estetického prožitku k lidské existenci. Od 1. dubna 2005 do 1. dubna 2006 si systematicky zaznamenával každou činnost, kterou vykonal, aby tato zvláštní forma deníku mohla být následně použita pro výstavu Apríl,“ uvedla k Magidovým uměleckým metodám lektorka Markéta Kubačáková.Nejasný přechod mezi životem a uměním sledoval autor i na kurátorských výstavách Věcné stavy v Karlin studios (2006) nebo Účel v galerii AVU (2006). „V následujících dvou kurátorských výstavách staví Magid do popředí svůj kritický přístup ke galerijnímu provozu a ke kulturní umělecké politice. Kritika určitých společenských skupin nebo kulturních fenoménů se v jeho díle objevuje často jako výrazový prostředek, nicméně obsah sdělení vychází z osobních zkušeností přeformulovaných do uměleckého projevu,“ vysvětluje Kubačáková.Během let 2008 až 2010 se Magidova tvorba stále více konfrontuje s literárními a teoretickými odkazy evropské kultury. Text je pro něj materiálním médiem stejně jako kterékoliv jiné, ale zároveň celé dílo vzniká až spojením divákovy fyzické existence v prostoru a v souběžném proniknutí do obsahu textu.Přechod textu od literatury k výtvarnému dílu je možné ještě lépe vysledovat například v jeho pracích Pošlosť (2007), Social Parazite (2009), Situace (2009) nebo Rekonvalescence (2009).Výstava Václava Magida v Galerii Luxfer potrvá do 2. února 2011.
Autor: Hynek Šnajdar
ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA
http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/veci-ktere-spadly-pod-stul--835360
Autor: Mirek Ponomarev
03 prosince, 2010
věci, které spadly pod stůl
Václav Magid
Autor se profiluje jako umělec se silným teoretickým zázemím a kurátor, který své výstavy pojímá spíše jako umělecké projekty než jako typ neurčitých přehlídkových výstav. Jeho tvorba, zcela původně vycházející z tradičních malířských technik, získala záhy konceptuální charakter. Jedním z důležitých témat se pro něj v období mezi lety 2005-2007 se stalo zkoumání hranice mezi životem a uměleckým dílem, tedy vztah estetického prožitku k lidské existenci. Od 1. 4. 2005 do 1. 4. 2006 si systematicky zaznamenával každou činnost, kterou vykonal, aby tato zvláštní forma deníku mohla být následně použita pro výstavu Apríl. Status situací, které nebyly plánované, při zpětné klasifikaci a výběru proměnil na záznam umělecké akce. Podobný postoj se projevil i v Magidově performanci na výstavě v pražské galerii Etc. Bibliografie, ve které zaplňoval zeď tužkou psanými citacemi všech knih, na které si v časově omezeném úseku dokázal vzpomenout. Tyto citace byly psány v normách pro odborný text. Nejasný přechod mezi životem a uměním sledoval autor i na kurátorských výstavách Věcné stavy v Karlin studios (2006) nebo Účel v galerii AVU (2006). V následujících dvou kurátorských výstavách staví Magid do popředí svůj kritický přístup ke galerijnímu provozu a ke kulturní umělecké politice. Kritika určitých společenských skupin nebo kulturních fenoménů se v jeho díle objevuje často jako výrazový prostředek, nicméně obsah sdělení vychází z osobních zkušeností přeformulovaných do uměleckého projevu. Na výstavě Místo pro projekt v galerii VŠUP (2007) podřídil přípravu výstavy pracovně-výrobním vztahům bezvýhradně sledujícím grantovou a projektovou politiku. Výstava tak byla prohlášením o sobě samé. Prázdné panely popsané texty v této expozici se staly protikladem podobného přístupu ke koncepci výstavy Současný český kubismus v Galerii hlavního města Prahy (2007). Magid zde vyzval široké spektrum mladší a střední generace umělců, aby na výstavu poskytli dílo s geometrizujícími tendencemi, které by bylo možné vsadit do fiktivní, kurátorem vytvořené, tendence současného kubismu. I jeho práce vytvořená pro Pražské bienále 2007 měla dichotomickou povahu – začlenit se do systému, popřípadě se zevnitř snažit redefinovat jeho strukturu, anebo stát zcela vně? Dva obrazy Stín pochybnosti vypovídaly o argumentech pro a proti vystavování na Pražském bienále. Během let 2008-2010 se Magidova tvorba stále více konfrontuje s literárními a teoretickými odkazy evropské kultury, jejím cílovým diskursem je však stále prostředí vizuální kultury uvnitř galerií. Text je pro něj materiálním médiem stejně jako kterékoliv jiné, ale zároveň celé dílo vzniká až spojením divákovy fyzické existence v prostoru a v souběžném proniknutí do obsahu textu. Na jeho výstavě Otcovo slepé oko v galerii Jelení se téma odvíjelo od fotografie čínské popravy, a Magid zde prezentoval různé kulturní prostředky, jak zneutralizovat nesnesitelnou hrůzu smrtelné existence, kterou toto zobrazení ukazuje. Chaos reálna překrytýspletitou sítí souřadnic různých znakových systémů zhmotnil do objektů, které představovaly různé postupy jak zneviditelnit krutost, „zaslepit se“ vůči ní. Přechod textu od literatury k výtvarnému dílu je možné ještě lépe vysledovat například v jeho pracích Pošlosť (2007), Social Parazite (2009), Situace (2009) nebo Rekonvalescence (2009). V díle Rekonvalescence se snažil drobné miniepizody z vlastního života propojit s mapou území, na kterém se tyto události odehrály, a nastolit tak specifickou formu jejich čtení. V cyklu Situace postupoval obdobně, vnímal události v čase a prostoru, ale výsledně je ukotvil do útvaru, který neoddělitelně spojuje textovou a ilustrativní složku.
Autor anotace: Markéta Kubačáková
http://artlist.cz/?id=5523
Autor se profiluje jako umělec se silným teoretickým zázemím a kurátor, který své výstavy pojímá spíše jako umělecké projekty než jako typ neurčitých přehlídkových výstav. Jeho tvorba, zcela původně vycházející z tradičních malířských technik, získala záhy konceptuální charakter. Jedním z důležitých témat se pro něj v období mezi lety 2005-2007 se stalo zkoumání hranice mezi životem a uměleckým dílem, tedy vztah estetického prožitku k lidské existenci. Od 1. 4. 2005 do 1. 4. 2006 si systematicky zaznamenával každou činnost, kterou vykonal, aby tato zvláštní forma deníku mohla být následně použita pro výstavu Apríl. Status situací, které nebyly plánované, při zpětné klasifikaci a výběru proměnil na záznam umělecké akce. Podobný postoj se projevil i v Magidově performanci na výstavě v pražské galerii Etc. Bibliografie, ve které zaplňoval zeď tužkou psanými citacemi všech knih, na které si v časově omezeném úseku dokázal vzpomenout. Tyto citace byly psány v normách pro odborný text. Nejasný přechod mezi životem a uměním sledoval autor i na kurátorských výstavách Věcné stavy v Karlin studios (2006) nebo Účel v galerii AVU (2006). V následujících dvou kurátorských výstavách staví Magid do popředí svůj kritický přístup ke galerijnímu provozu a ke kulturní umělecké politice. Kritika určitých společenských skupin nebo kulturních fenoménů se v jeho díle objevuje často jako výrazový prostředek, nicméně obsah sdělení vychází z osobních zkušeností přeformulovaných do uměleckého projevu. Na výstavě Místo pro projekt v galerii VŠUP (2007) podřídil přípravu výstavy pracovně-výrobním vztahům bezvýhradně sledujícím grantovou a projektovou politiku. Výstava tak byla prohlášením o sobě samé. Prázdné panely popsané texty v této expozici se staly protikladem podobného přístupu ke koncepci výstavy Současný český kubismus v Galerii hlavního města Prahy (2007). Magid zde vyzval široké spektrum mladší a střední generace umělců, aby na výstavu poskytli dílo s geometrizujícími tendencemi, které by bylo možné vsadit do fiktivní, kurátorem vytvořené, tendence současného kubismu. I jeho práce vytvořená pro Pražské bienále 2007 měla dichotomickou povahu – začlenit se do systému, popřípadě se zevnitř snažit redefinovat jeho strukturu, anebo stát zcela vně? Dva obrazy Stín pochybnosti vypovídaly o argumentech pro a proti vystavování na Pražském bienále. Během let 2008-2010 se Magidova tvorba stále více konfrontuje s literárními a teoretickými odkazy evropské kultury, jejím cílovým diskursem je však stále prostředí vizuální kultury uvnitř galerií. Text je pro něj materiálním médiem stejně jako kterékoliv jiné, ale zároveň celé dílo vzniká až spojením divákovy fyzické existence v prostoru a v souběžném proniknutí do obsahu textu. Na jeho výstavě Otcovo slepé oko v galerii Jelení se téma odvíjelo od fotografie čínské popravy, a Magid zde prezentoval různé kulturní prostředky, jak zneutralizovat nesnesitelnou hrůzu smrtelné existence, kterou toto zobrazení ukazuje. Chaos reálna překrytýspletitou sítí souřadnic různých znakových systémů zhmotnil do objektů, které představovaly různé postupy jak zneviditelnit krutost, „zaslepit se“ vůči ní. Přechod textu od literatury k výtvarnému dílu je možné ještě lépe vysledovat například v jeho pracích Pošlosť (2007), Social Parazite (2009), Situace (2009) nebo Rekonvalescence (2009). V díle Rekonvalescence se snažil drobné miniepizody z vlastního života propojit s mapou území, na kterém se tyto události odehrály, a nastolit tak specifickou formu jejich čtení. V cyklu Situace postupoval obdobně, vnímal události v čase a prostoru, ale výsledně je ukotvil do útvaru, který neoddělitelně spojuje textovou a ilustrativní složku.
Autor anotace: Markéta Kubačáková
http://artlist.cz/?id=5523
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
