BIOLUXFER uvede videa Matěje Smetany

BIOLUXFER ve vile ČERYCH Česká Skalice
Matěj Smetana (1980) vystudoval FaVU v Brně v ateliérech Malířství 3 Petra Kvíčaly a Intermedia Václava Stratila. Umění Matěje Smetany má některé příznaky, které provázejí vědecké objevy. Je to vytrvalost, radost z přesnosti, uplatňování známých vzorců za okolností, za nichž jejich působení dosud nikdo neprověřil, a touha podívat se na něco, co ještě nikdo neviděl.

BIOLUXFER uvede především soubor čtyř Smetanových videí ze série Návody. Návod 1: Krystal, Návod 2: Trilobit, Návod 3: Vesmír a Návod 4: Západ slunce. Aspekt radosti z rukodělné řemeslné kutilské činnosti je konfrontován s obsahovou trapností potenciálních výrobků. Tento trapný moment však nepostrádá prostor pro divákovu imaginaci a interpretaci. Na formátu jednoduché animace srozumitelných pracovních postupů se odvíjí jakoby historie země nebo touha po dálavách vesmíru. Hodina a půl nostalgické podívané bude doplněna překvapením.

..........media o výstavě Václava Magida

DENÍK.CZ
Autor se profiluje jako umělec se silným teoretickým zázemím a kurátor, který své výstavy pojímá spíše jako umělecké projekty než jako typ neurčitých přehlídkových výstav.„Jeho tvorba, zcela původně vycházející z tradičních malířských technik, získala záhy konceptuální charakter. Jedním z důležitých témat se pro něj v období mezi lety 2005 až 2007 talo zkoumání hranice mezi životem a uměleckým dílem, tedy vztah estetického prožitku k lidské existenci. Od 1. dubna 2005 do 1. dubna 2006 si systematicky zaznamenával každou činnost, kterou vykonal, aby tato zvláštní forma deníku mohla být následně použita pro výstavu Apríl,“ uvedla k Magidovým uměleckým metodám lektorka Markéta Kubačáková.Nejasný přechod mezi životem a uměním sledoval autor i na kurátorských výstavách Věcné stavy v Karlin studios (2006) nebo Účel v galerii AVU (2006). „V následujících dvou kurátorských výstavách staví Magid do popředí svůj kritický přístup ke galerijnímu provozu a ke kulturní umělecké politice. Kritika určitých společenských skupin nebo kulturních fenoménů se v jeho díle objevuje často jako výrazový prostředek, nicméně obsah sdělení vychází z osobních zkušeností přeformulovaných do uměleckého projevu,“ vysvětluje Kubačáková.Během let 2008 až 2010 se Magidova tvorba stále více konfrontuje s literárními a teoretickými odkazy evropské kultury. Text je pro něj materiálním médiem stejně jako kterékoliv jiné, ale zároveň celé dílo vzniká až spojením divákovy fyzické existence v prostoru a v souběžném proniknutí do obsahu textu.Přechod textu od literatury k výtvarnému dílu je možné ještě lépe vysledovat například v jeho pracích Pošlosť (2007), Social Parazite (2009), Situace (2009) nebo Rekonvalescence (2009).Výstava Václava Magida v Galerii Luxfer potrvá do 2. února 2011.
Autor: Hynek Šnajdar

ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA
http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/veci-ktere-spadly-pod-stul--835360
Autor: Mirek Ponomarev

Vernisáž výstavy Václava Magida

Foto: Michal Bořke

věci, které spadly pod stůl

Václav Magid

Autor se profiluje jako umělec se silným teoretickým zázemím a kurátor, který své výstavy pojímá spíše jako umělecké projekty než jako typ neurčitých přehlídkových výstav. Jeho tvorba, zcela původně vycházející z tradičních malířských technik, získala záhy konceptuální charakter. Jedním z důležitých témat se pro něj v období mezi lety 2005-2007 se stalo zkoumání hranice mezi životem a uměleckým dílem, tedy vztah estetického prožitku k lidské existenci. Od 1. 4. 2005 do 1. 4. 2006 si systematicky zaznamenával každou činnost, kterou vykonal, aby tato zvláštní forma deníku mohla být následně použita pro výstavu Apríl. Status situací, které nebyly plánované, při zpětné klasifikaci a výběru proměnil na záznam umělecké akce. Podobný postoj se projevil i v Magidově performanci na výstavě v pražské galerii Etc. Bibliografie, ve které zaplňoval zeď tužkou psanými citacemi všech knih, na které si v časově omezeném úseku dokázal vzpomenout. Tyto citace byly psány v normách pro odborný text. Nejasný přechod mezi životem a uměním sledoval autor i na kurátorských výstavách Věcné stavy v Karlin studios (2006) nebo Účel v galerii AVU (2006). V následujících dvou kurátorských výstavách staví Magid do popředí svůj kritický přístup ke galerijnímu provozu a ke kulturní umělecké politice. Kritika určitých společenských skupin nebo kulturních fenoménů se v jeho díle objevuje často jako výrazový prostředek, nicméně obsah sdělení vychází z osobních zkušeností přeformulovaných do uměleckého projevu. Na výstavě Místo pro projekt v galerii VŠUP (2007) podřídil přípravu výstavy pracovně-výrobním vztahům bezvýhradně sledujícím grantovou a projektovou politiku. Výstava tak byla prohlášením o sobě samé. Prázdné panely popsané texty v této expozici se staly protikladem podobného přístupu ke koncepci výstavy Současný český kubismus v Galerii hlavního města Prahy (2007). Magid zde vyzval široké spektrum mladší a střední generace umělců, aby na výstavu poskytli dílo s geometrizujícími tendencemi, které by bylo možné vsadit do fiktivní, kurátorem vytvořené, tendence současného kubismu. I jeho práce vytvořená pro Pražské bienále 2007 měla dichotomickou povahu – začlenit se do systému, popřípadě se zevnitř snažit redefinovat jeho strukturu, anebo stát zcela vně? Dva obrazy Stín pochybnosti vypovídaly o argumentech pro a proti vystavování na Pražském bienále. Během let 2008-2010 se Magidova tvorba stále více konfrontuje s literárními a teoretickými odkazy evropské kultury, jejím cílovým diskursem je však stále prostředí vizuální kultury uvnitř galerií. Text je pro něj materiálním médiem stejně jako kterékoliv jiné, ale zároveň celé dílo vzniká až spojením divákovy fyzické existence v prostoru a v souběžném proniknutí do obsahu textu. Na jeho výstavě Otcovo slepé oko v galerii Jelení se téma odvíjelo od fotografie čínské popravy, a Magid zde prezentoval různé kulturní prostředky, jak zneutralizovat nesnesitelnou hrůzu smrtelné existence, kterou toto zobrazení ukazuje. Chaos reálna překrytýspletitou sítí souřadnic různých znakových systémů zhmotnil do objektů, které představovaly různé postupy jak zneviditelnit krutost, „zaslepit se“ vůči ní. Přechod textu od literatury k výtvarnému dílu je možné ještě lépe vysledovat například v jeho pracích Pošlosť (2007), Social Parazite (2009), Situace (2009) nebo Rekonvalescence (2009). V díle Rekonvalescence se snažil drobné miniepizody z vlastního života propojit s mapou území, na kterém se tyto události odehrály, a nastolit tak specifickou formu jejich čtení. V cyklu Situace postupoval obdobně, vnímal události v čase a prostoru, ale výsledně je ukotvil do útvaru, který neoddělitelně spojuje textovou a ilustrativní složku.



Autor anotace: Markéta Kubačáková

http://artlist.cz/?id=5523

........ napsali o Petře Herotové

Na „nukleárních“ obrázcích Petry Herotové v Luxferu dochází ke štěpení atomů i vztahů

Česká Skalice/ Není nad názornost, řekla si patrně loňská finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého, mladá umělkyně Petra Herotová, která vystavuje do 3. prosince v Galerii Luxfer své kresby z cyklu Mínus plus. V souvislosti s touto výstavou předvedla na vernisáži pokus o štěpení atomu „Nejdříve do poloviny sklenice naliji líh,“ předvádí Herotová, „potom sklenici do dvou třetin doliji vodou. Pak do připraveného roztoku přidám prudce lžíci oleje. Vzniknout kuličky, které se vznášejí v roztoku. Štěpení atomu spočívá v tom, že nožem se kulička rozřízne a vzniknou dva atomy, které se mohou znovu spojit.“
Tato názorná demonstrace úzce souvisí s vystavenými pracemi, které působí jako technické výkresy s „nukleární“ tematikou, kde probíhá štěpení atomu. Zajímavostí je, že Herotová, která původně působila v Blansku jako kurátorka tamní galerie, se přestěhovala do obce Týn, v jejíž blízkosti je jaderná elektrárna Temelín. „Jde o sérii obrázků, z nichž zhruba polovinu jsem měla na Bienále mladých v Galerii U kamenného zvonu v Praze a druhou půlku pak na výstavě v polské Lodži. Teprve teď se mi to celé dostalo zpátky. Ze 45 kreseb zde vystavuji výběr 22, které mám nejraději. Je to tedy premiéra,“ uvedla Herotová.
A je to premiéra neobyčejně zdařilá. Technický problém štěpení atomu je v podání Herotové výtvarně neobyčejně silný i hravý zároveň. Jevy na obrázcích však pro ni nejsou odrazem fungování přírodní mechaniky, ale opět lidských vztahů a protikladů. Od začátku existence Luxferu jde o jednu z nejpůsobivějších expozic. Petra Herotová absolvovala pražskou AVU v ateliéru Jiřího Davida. „Jejím základním médiem je jednoduchá kresba, často jen v konturách nebo základních barvách, a prosté objekty z papíru,“ říká kurátor galerie Luděk Rathouský. Autorka ve svém díle výtvarně autobiograficky představuje své teritorium a existenci svou či svých blízkých. Dlouhou dobu kresbami mapovala své kroky a stopy na různých místech a trasách. V poslední době Herotová zaměřuje své kresby a diagramy zdánlivě od osob k věcem – atomům a fyzikálním principům.

Autor: Hynek Šnajdar

LUXFER nově i na:

Angažované a politické umění
PhDr. Kateřina Štroblová

26.11.2010 od 19 hodin - Vila Čerych, Česká Skalice

Anotace:
Teretička umění a kultury Kateřina Štroblová představí aktuální fenomén politického umění. Kromě samotné problematiky pojmů jako politické a angažované umění, jejich souvislostmi a proměnou jejich vnímání se bude věnovat průřezu historií těchto uměleckých tendencí od počátků až po současnost. Vedle světových osobností se zaměří i na scénu českou, včetně jejích kontroverzních postav a projektů.

Cíl přednášky:
Seznámení veřejnosti s pojmy angažované a politické umění, jejich vnímáním a proměnami jeho obsahu z hlediska zahraničního i domácího.
Stručné představení uměleckých subjektů využívajících ve své tvorbě jeho principů.

Osnova přednášky:
- termíny aktivismus, angažované umění
- politický aktivismus ve světovém umění
- angažované umění v Čechách
Rafani
Guma Guar
Pode Bal
David Černý
Ztohoven

Vernisáž Petry Herotové - +

Petra Herotová ve své tvorbě zkoumá zejména prostor okolo sebe.
Absolvovala pražskou AVU v ateliéru Jiřího Davida. Jejím základním médiem je jednoduchá kresba, často jen v konturách nebo základních barvách, a prosté objekty z papíru. Autobiograficky mapuje své teritorium a existenci svou či svých blízkých (v kresbách popsala například výroky svého otce či své sociologické vazby s okolím). V sérii Pohledů z Blanska, kde několik let působila jako vedoucí galerie, se mimo jiné vyrovnává s mužskými a ženskými rolemi a stereotypy, stejně jako s určitou tvůrčí a osobní bezmocí související s životem na malém městě.
Dlouhou dobu kresbami mapovala své kroky a stopy na různých místech a trasách; v projektu pro loňskou Cenu Jindřicha Chalupeckého, jejíž byla finalistkou, pak sledovala osudy své jmenovkyně.
V poslední době Petra Herotová zaměřuje své kresby a diagramy zdánlivě od osob k věcem – atomům a fyzikálním principům. Tyto jevy však pro ni nejsou odrazem fungování přírodní mechaniky, ale opět lidských vztahů a protikladů.

Zdroj: ATELIÉR/č.19/str.12

..... napsali o RAFANECH

Deník.cz

Zrcadla, psi, železná opona, to byl úvod k výstavě Rafanů, diváci však tápali

Česká Skalice/ Trojice mužů v černém s kulatými zrcadly, v nichž se odrážejí ostře vyhlížející němečtí ovčáci, to je prolog akce známé provokativní umělecké skupiny Rafani, která se v těchto dnech až do 3. října představuje se svým projektem v českoskalické Galerii Luxfer. Potom už tímto „nebezpečným“ koridorem procházejí návštěvníci vernisáže, aby v útrobách galerie zhlédli tři zdánlivě nesouvisející videoprojekce.
Poslední umělecké dílo zatím Rafani vytvořili v Domě U kamenného zvonu v Praze pro Bienále mladých. „Vytvořili jsme obří oponu, která se automaticky otevírá a zavírá. Jde přitom o zviditelnění času. I když Rafani zatím nedávají svým projektům názvy, mohla by se pražská výstava jmenovat Opona a výstava v České Skalici Za oponou,“ řekl člen skupiny a kurátor galerie Luděk Rathouský, který v úvodu uvedl, že asi nemá smysl českoskalickou výstavu divákům vysvětlovat.
Rafany podle jejich vlastních slov často někdo označuje za uzavřenou skupinu, která má blízko k sektářství. „Asi se tohoto označení nejsme schopni zbavit. Jestli výstava působí temně a zle, tak asi tomu tak je,“ konstatují Rafani. Co svou performancí v Luxferu ale Rafani chtěli říct? To asi věděli pouze členové této skupiny, kteří však v průběhu vernisáže změnili názor a byli připraveni divákům akci vysvětlit.
Aby zvědaví diváci dostali nějaký klíč k expozici, Rathouský jim představil její koncepci. „Jsou to určitá zastavení. Na začátku byl kordon s kulatými zrcadly, v nichž se odráželi psi. Potom návštěvníci prošli dál do galerie, kde se v projekci spouštěla železná divadelní opona. Na další zdi se Rafani stojící vedle sebe otáčejí v kruhu a na vrcholu přilehlého schodiště dochází k východisku celé expozice,“ nastínil Rathouský.
Výstava má tedy podle členů skupiny rovinu historickou, nedávnou totalitní, kdy tehdejší hranice hlídali psi, ve vztahu k tak zvané železné oponě. Druhá souvisí s historií Rafanů, která na začátku své existence používala logo se štěkající psí hlavou. „Jde o tajemství toho, co skupina za železnou oponou vytváří,“ přiblížil Rathouský symbolický význam výstavy s tím, že s pocity, které má divák z výstavy, musí sám pracovat. I po výkladu aktuální výstavy, se zdálo, že návštěvníci se v jejím prostoru ztráceli a souvislosti jim unikaly. Přesto, protože kladli otázky, byli Rafani spokojeni. „V Praze se většinou každý tváří, že všemu rozumí a nikdo se na nic neptá. Periferie je v tomto směru mnohem otevřenější,“ pochvaloval si člen skupiny Jiří Franta.
Text: Hynek Šnajdar

Marek Ther

Videa Marka Thera (1977) jsou nezaměnitelná svou estetikou i tematikou. Zásadní pro jeho videotvorbu je téma různých forem sexuality; většinou se pak jedná o sexualitu menšin jako transvestitů, homosexuálů, fetišistů. Svět odlišných norem zobrazuje přímo, avšak bez katarze.
Svět opery, osamění, uniformity, jsou kombinací celebritofilstvý, fetišismu a gender témat. Dlouhé záběry s minimem akce jsou v přímém rozporu s rychlými střihy a akcemi součastného filmu. Silná vizuální estetika opájející se osmdesátými lety v kombinaci se staromilstvím počátku dvacátého století je iritující a často vytváří pocit mražení v zádech. Je podstatné že „Mark“ Ther jak sám sebe prezentuje se snaží být nečeský. Patří ke generaci která se jistým způsobem nemůže smířit s „ plebejstvím „ českých kořenů a rád se stylizuje do jiných nacionálních rolí skýtající vyšší aristokratičtější společenský stupeň, nezřídka německých. To je společenský rys ve kterém autor v dněšní české společnosti není zdaleka sám. Je třeba podotknout že záliba v nacistických uniformách je spíše spojena s „šik“ střihem uniformního saka od Huga Bosse než s koncentračními tábory, s mladými krásnýmy hochy než s ideologií, kterou užité symboly představují. Časté aluze na různé formy sadomasochistických sexuálních praktik to jen potvrzují.
Videa Marka Thera nebývají pro všechny diváky přijatelná, nejedná se však o pouhou snahu šokovat; často cítíme lítost a bolestivý nedostatek vlastní tolerance. Načasování dává divákovi dostatečný prostor pro soustředění na svoje vlastní myšlení a konfrontací s obrazem.

Text: Luděk Rathouský

BIOLUXFER uvedlo ............

MAREK THER

Galerie LUXFER, 4.9.2010

Marek Ther patří mezi nejzajímavější české tvůrce videoartu. Jeho postavení na české umělecké scéně definuje pro video nezvykle filmový styl a uvádění jeho děl občas provázejí kontroverze, mezi jeho fetiše patří totiž kromě gay ikony Marie Callas i Třetí říše a gay sexualita.
Filmovou tvorbu Marka Thera není snadné jednoznačně zařadit. Aleš Stuchlý, filmový/hudební kritik a redaktor časopisu Cinepur, charakterizoval Therův styl následovně: "Nebojácné zkoumání lidské sexuality, přesahy do transgenderismu, explicitní pojetí Queer Theory. Sofistikované experimenty s narativitou. Fascinující dlouhé záběry, významové repetice, tenze mezi přirozeností záměru a umělostí stylu. Fascinace osmdesátkami, metamorfózy v Madonnu i Mariu Callasovou. Symbióza hudby a tance. Absurdita přenesená do digitální éry. EGO ART. Jestliže v dobré básni se prý nikdy nic nestane, lze říci, že krátká a svůdně matoucí videa Marka Thera jsou důkladným druhem poezie: „nic“ se v nich děje tím nejneobyčejnějším způsobem."
Marek Ther rozehrává napětí mezi umělostí a přirozeností (ve starších pracích se objevily protiklady zvířecích kožek, mrtvých much a umělých nehtů, resp. ekologické značky Grüne Punkt). Kulturní a sociální funkce tělesnosti, kterou utváří popkulturní průmysl a mechanismus mediální slávy, se prolíná s každodenními gesty a maskami kohokoli z nás.Hvězda belcanta Maria Callas se stala pro Marka Thera jeho (nejen) uměleckým alter egem. Série fotografií, na kterých autor pózuje převlečen za svůj vzor před pařížským domem, v němž Callas žila, má paralelu ve videu — hypotetickém setkání M. C. a Audrey Hepburn na zadním sedadle auta, pomalu projíždějícího městem (na obrazovce se objevuje i textový inventář použitého oblečení a kosmetiky). Kosmetika všeho druhu — vylepšování barev a tvarů (oděvu, pleti, vlasů) — je účinný manévr v boji s každodenní nečistotou, s přídechem warholovské paranoie.

Zdroje: http://www.divus.cz/umelec/article_page.php?item=805

http://www.mezipatra.cz/en/2009/doprovodny/promitani-filmu-marka-thera.html

.... o výstavě RAFANI V GALERII LUXFER

ČESKÝ ROZHLAS 3 VLTAVA
Vytvořil: Miroslav Ponomarev
http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/774354

Vernisáž Rafanů

RAFANI V LUXFERU

Umělecká skupina Rafani vznikla v roce 2000 v Praze.
Její tvorba vychází z konceptuálního umění s politickými a sociálními akcenty. Rafani si přirozeně osvojili běžné sociálně politické náměty, které realizovali ve veřejném prostoru a následně přenášeli do galerie. Fenomény jako demokracie, rasismus, komunismus či historie se staly nejen jejich námětem, ale i výrazovým prostředkem. Připraveni bourat předsudky a zavedená klišé se pouštěli do utopického boje za „vyšší kvalitu lidství“. Poslední čtyři roky se pokusili o skupinovou tvorbu bez použití textu, čímž se stali poněkud neviditelnými. Výměnou zato se ale totálně proměnila paleta vyjadřovacích prostředků a Rafani dosáhli nové kvality komunikace s divákem. Do svých instalací zapojují více videa, často záznamy performancí, kterými nezřídka doprovázejí své vernisáže. Není bez zajímavosti, že se poslední dobou intenzivně zabývají hudbou; přesněji řečeno elektronicky produkovaným hlukem (noise). Z toho všeho se dá usoudit, že ačkoli oni v současnosti čtyři pánové a jedna dáma mediálně mlčí, tím překvapivější a hlučnější se dá očekávat výstava signovaná černým nebo bílým kolečkem (jež je zároveň skupinovým logem).

Kateřina Štroblová

biják v galerii

Foto: Hynek Šnajdar

.... napsali o BIO LUXFER

DENÍK.CZ
Galerie Luxfer rozšířila své aktivity, poprvé promítalo letní Bio Luxfer

Česká Skalice/ Riegrova ulice se začíná stávat Mekkou umění ve městě Boženy Němcové. O minulém víkendu otevřela dveře nejen příznivcům výtvarného umění, aby se pokochali novým erotickým uměním Inny Levinson, ale tentokrát byla hlavní pozornost návštěvníků zaměřena na umění filmové. Na předzahrádce před vstupem do objektu měl totiž premiéru letní Bio Luxfer.
„Už před několika lety jsme pro pár přátel promítali filmy uvnitř domu. To ještě neexistovala galerie. Teď jsme se rozhodli využít letního počasí a pozvat lidi na promítání před galerií. Bohužel počasí nebylo ideální, ale myslím, že se to povedlo,“ řekl Deníku galerista Roman Rejhold. K večeru začalo poprchat, ale to nikomu neubralo na náladě. Stačilo sednout do auta a za chvíli byl na místě igelitový přístřešek, který byl dobrovolníky ukotven mezi plotem a stěnou domu. Pak už stačilo přinést židle a promítání mohlo začít.
Většina filmů, které se k produkci sešly, byla velmi blízko právě probíhající výstavě s vtipným erotickým podtextem. Na rozproudění si zhruba necelá dvacítka diváků pochutnala na dvou krátkých filmech Divadla Sklep. Potom už zeď naproti promítacímu přístroji patřila rozverné erotické pochoutce balkánské provenience, kterou k promítání poskytl malíř a kurátor výstav v Luxferu Luděk Rathouský.
Hlavním filmem večera byl snímek Lars a jeho vážná známost o muži, který propadl lásce k nafukovací panně zvané Bianca. Tento opus byl velmi přiléhavý k právě probíhající výstavě, neboť spojnicí obého je láska. Dojaté publikum ho odměnilo zaslouženým potleskem. Diváci se ještě kromě dalšího nechali zatáhnout do témat manipulace, která je hybnou silou krátkého filmu Zahrada klasika českého surrealismu Jana Švankmajera.
Po celý večer si diváci dopřávali nejen filmovou potravu, ale také třeba opečené klobásky, chleba se sádlem, škvarkami a cibulí. „Bylo to výborné a musíme to ještě letos zopakovat,“ nechal se slyšet Rejhold. Filmová produkce měla úspěch také u projíždějících řidičů včetně městských strážníků, kteří zpomalili jízdu a zvědavě ze svých vozů nakukovali, co že se to nového u Galerie Luxfer zase děje.
HYŠ

......napsali o výstavě Inny Levinson

DENÍK.CZ
Neue erotische Kunst Inny Levinson v Luxferu nepobouří, ale spíše pobaví

Česká Skalice/ Erotika se může zobrazovat různě. Vulgárně prvoplánově, ale také s humorem. Výstava Neue erotische Kunst umělkyně Inny Levinson (21), původem z ukrajinského Lvova, která nyní vystavuje v českoskalické Galerii Luxfer, zastupuje ten druhý případ.

Výstava je to hravá, i když někteří návštěvníci z vernisáže rychle odkráčeli, neboť výtvory Levinson pro ně zřejmě nebyly jejich šálkem čaje. Proti záplavám pornografických časopisů na pultech trafik, v této oblasti nevázaného braku na internetu a televizních obrazovkách, jsou výtvory autorky spíše krotkým než pobuřujícím materiálem. Jsou vtipné, ironické, radostné a skotačící.

Pod výrazným nápisem Neue erotische Kunst, který odkazuje k výstavě, jsou na stěnách stovky krabiček od sirek ozdobených plastelínovými erotickými motivy. Defilují zde v rozmanitých sexuálních polohách nejen tak zvaně normální postavy, ale dochází také provokativně ke spojení kosmonauta s mimozemšťanem, Karlu Marxovi sedí na klíně nahá lepá děva, dovádějí zde kankánové tanečnice pod sukněmi „naostro“, medvídek pronásleduje dívku, svatokrádežně nahý ukřižovaný Kristus postižený erekcí, ze stejného ranku Panna Marie s obnaženým ňadrem chová místo Ježíška penis, Santa Klaus v sexuální akci, zoofilní hrátky a další zábavné humorné kousky.

To vše doplňují nafukovací figuríny v erotických polohách, které Levinson nakoupila v sexshopech. Atmosféru výstavy dokreslují dva televizory, kde se smyčkách opakují poněkud toporná a nekvalitní videa stažená s You Tube doprovázená vlezlým ruským popíkem. Expozice je obohacena zapalovači s motivy obnažených žen, které jsou běžně dostupné na trhu. „Není to nic pobuřujícího, je to spíše legrace. Sexualita je ve všech, nic na tom není. Mám to prostě v sobě,“ řekla umělkyně. Ta provázela svou výstavou v černém tričku bez rukávů, krátké růžové sukénce, děrovanými punčochami a nezbytnou rekvizitou, jíž byl hrčící a světélkující samopal. Tím Levinson mířila a střílela na jednotlivá díla včetně návštěvníků.

Organizátoři výstavy sice tvrdí, že je Inna divoká neřízená střela, které nechybí sebevědomí a jistá samozřejmost, s níž si bere cokoli, co se jí hodí do rejstříku, ale je to spíše vtipná a přirozená bytost. Je brilantní v sochařském slova smyslu, neboť její krabičkové miniatury jsou ztvárněné s dokonalým smyslem pro detail. „Výstava v Luxferu je velmi zdařilá. Inna se zabývá, jako každý mladý člověk sexualitou. Vrací se k normálnímu odkazu vztahu mezi mužem a ženou,“ uvedl na vernisáži výstavy, která potrvá do 8. srpna, organizátor a malíř Luděk Rathouský.

Inna Levinson v deseti letech odešla s rodiči do Německa, kde absolvovala Berlinere Technische Kunsthochschule v ateliéru Kommunikationdesign. Od roku 2008 studuje na VŠUP v Praze v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida.

Hynek Šnajdar

Návštěva ZUŠ Dobruška v Galerii Luxfer

Česká Skalice 7.6. 2010

PhDr. Kateřina Štroblová přednášela základy konceptuálního umění. Velmi jednoduchou a srozumitelnou formou přiblížila dílo Marcela Duchampa, Josepha Beuyse a Josepha Kosutha, čímž přiblížila platformu a kontext, ze kterého vychází dílo Pavla Sterece. Nakonec ukázala jeho další díla a projekty, čímž doplnila a vyjasnila určité aspekty jeho prací.

Foto: Luděk Rathouský